Proč děti šílí pro barcelonské proužky

Už jste to určitě zaznamenali. Na školních hřištích, na trávnících za sídlištěm, na malých turnajích, kam chodí kluci a holky s rodiči. Ty modročervené pruhy. Barcelona. Kdysi byl král bílý dres Realu, pak přišla éra modré Chelsea, teď se ale zdá, že katalánská kombinace zase frčí. A není to jenom nostalgia za Messim. Je to Lamine Yamal.

Tenhle kluk, kterému je sotva sedmnáct, dělá věci, které děti žerou. Neotáčí se zády k soupeři, nejde dozadu. On se otočí a jde rovnou na něj. Dribling, klička, střela. Jednoduché. Nebojí se. Přesně takhle chtějí hrát fotbal i malí kluci z malých měst. A protože chtějí být jako on, chtějí i jeho dres. Tu červenou a modrou, co nosí on.

Nedávno jsem mluvil s jedním tátou z Plzně. Jeho syn osm let, úplně propadl Barceloně. Ne kvůli Messimu, na toho je už prý malej. Kvůli Yamalovi. Sleduje každý jeho krok na Instagramu, učí se jeho oslavy, dokonce si nechal narůst vlasy podobně (tedy, snažil se). Na narozeniny si samozřejmě přál dres. Original byl moc drahej. Táta našel jinou cestu. Kluk dres dostal, nasadil si ho a běžel ven. Rodiče ho neviděli další tři hodiny. Když se vrátil, měl fleky od trávy na zádech a říkal: "Tati, dal jsem gól jako Yamal." Táta na to: "To bylo nejhezčích pár korun, co jsem utratil."

Barcelona není momentálně nejlepší tým světa. To víme všichni. Ale má něco, co jiní nemají – styl. Pořád se snaží hrát ten slavný "tiki-taka", i když už ne tak dokonale jako za Guardioly. Děti to baví. Vidí, že hráči si přihrávají, že se nespěchá, že se hledá ta nejlepší cesta. A pak najednou přijde Yamal a všechno zrychlí.

Letošní sezona je pro Barcu zajímavá. Hansi Flick, nový trenér, dal týmu řád. A děti to vnímají. Neanalyzují tabulku, neřeší ztráty bodů. Ony vidí góly. Vidí, když Barca porazí Real. Vidí, když Pedri dá gól z pětadvaceti metrů. A pak si obléknou svůj dres a jdou to zkusit taky. Někdy to vyjde. Častěji ne. Ale ta snaha je to hlavní.

Dres Barcelony je ikonický. Ty pruhy, žluté číslo, jednoduchost. Děti na to letí. Nechtějí složité vzory, nechtějí přeplácané moderní designy. Chtějí klasiku. Tu stejnou, jakou nosili Ronaldinho, pak Messi a teď Yamal. Je to spojení napříč generacemi. Táta vzpomíná na Ronalda, syn na Lamine. Ale dres je pořád stejný.

Samozřejmě, je tu praktická stránka. Originální dresy stojí peníze. Hodně peněz. A děti rostou. Ten dres, který koupíš dnes, bude za půl roku možná těsný. Navíc děti nejsou gentlemanský sběratelé. Oni v tom dresu lezou po zemi, špiní ho, perou ho, zase špiní. Za rok vypadá jako hadr. Kupovat furt originály? To si může dovolit málokdo.

Když se řekne "Fotbalové dres Barcelona pro Děti", nejde jen o kus oblečení. Jde o ten okamžik, kdy dítě otevře balíček a oči mu září. Jde o tu radost, když si ho poprvé natáhne přes hlavu. Jde o to, že se na malou chvíli stane svým idolem. A ten pocit nemá cenu. Ať už jste za dres dali kolik chcete.

Barça má taky úžasný ženský tým. Možná ještě lepší než ten mužský. Aitana Bonmatí, Alexia Putellas – to jsou jména, která děvčata znají. A chtějí jejich dresy. Ne růžové varianty, ne nějaké "holčičí" verze. Chtějí ty samé modročervené pruhy. A proč by ne? Fotbal není jen pro kluky.

Před pár dny jsem potkal na hřišti partu malých fotbalistů. Všichni měli nějaký dres. Ale nejvíc jich bylo v barcelonském. Zeptal jsem se jich proč. Jeden řekl: "Protože Yamal je nejlepší." Druhý: "Protože vyhrávají." Třetí, menší: "Protože se mi líbí ty barvy." A to je vlastně odpověď, která všechno vysvětluje. Děti mají rády, co je hezké, co je cool a co vyhrává. A Barcelona teď splňuje všechno.

Když si váš syn nebo dcera řeknou o barcelonský dres, neváhejte. Najděte způsob, jak jim to dopřát. Nemusíte přitom utratit majlant. Důležité je to nadšení. Ten zápal, s jakým pak poběží na hřiště a budou se snažit o Yamalův kousek. Protože právě v těch chvílích se rodí láska k fotbalu. A ta vydrží navždy. Možná dýl než ten dres. A to je přesně to, co jako rodiče chcete.

Tags: Fotbalove-dres-Barcelona-pro-Deti